Čtyři svíčky

7. října 2008 v 18:26 | Isabel |  Vánoční příběhy
ČTYŘI SVÍČKY

Hořely čtyři svíčky na adventním věnci,
tak tiše, že bylo slyšet jak svíčky začaly hovořit.
První svíčka vzdychla a řekla:
Jmenuji se MÍR.
Moje světlo sice svítí, ale lidé žádný mír nedodržují.
Její světélko bylo čím dál tím menší, až docela zhaslo…

Světlo druhé svíčky zakmitalo a svíčka řekla.
Jmenuji se VÍRA.
Jsem ale zbytečná, protože lidstvo nechce o bohu nic vědět.
Nemá tedy cenu, abych svítila.

Průvan zavál místností a druhá svíčka zhasla…

Tiše a smutně se ke slovu přihlásila třetí svíčka.
Jmenuji se LÁSKA.
Už nemám sílu, abych hořela. Lidé mě odstavili na stranu.
Vidí jen sami sebe a žádné jiné, ktere by měli mít rádi.
A s posledním záchvěvem zhaslo i toto světlo…


V tom vešlo do místnosti dítě, podívalo se na svíčky
a řeklo.
Vy musíte přeci svítit a né být zhaslé!
A skoro začalo plakat…

V tom se dostala ke slovu i čtvrtá svíčka a pravila.
Neboj se, dokud já svítím, můžeme i ostatní svíčky znovu zapálit.
Jmenuji se NADĚJE.

Zapálilo dítě od této svíčky zápalku a rozsvítilo znovu ostatní svíčky.


Plamen naděje by nikdy neměl ve Tvém životě zhasnout…
A každý z nás by měl plameny:
Míru,
Víry,
Lásky
a Naděje, neustále udržovat.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Lenka Lenka | 9. prosince 2009 v 18:03 | Reagovat

tento přiběh iužiju do školi je naherny

2 markyza markyza | E-mail | 13. prosince 2010 v 19:38 | Reagovat

to si napsala sama?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama